Brno – Znojmo (prohlídka královského města spojená s návštěvou podzemního labyrintu chodeb pod historickým centrem města. Znojemské podzemí patří k unikátním historickým památkám nejen v České republice, ale i v rámci střední Evropy. Je to systém podzemních chodeb a sklepů, který je dlouhý téměř 27 km a má až čtyři patra. Ze dvou v podzemí nalezených letopočtů dnes předpokládáme, že počátek budování chodeb spadá do přelomu 14. a 15. století. Každý z obytných domů měl podzemní prostory sloužící patrně k hospodářským účelům. Středověké Znojmo bylo město bohaté jednak svou polohou, která zaručovala dobrou úrodu chutného vína i ostatních zemědělských produktů, jednak tím, že leželo na důležité obchodní cestě a bylo proto význačným obchodním střediskem. Pro vhodné uložení zboží byly tedy podzemní chodby po všech směrech výhodné. Až vyjdeme na denní světlo, budeme mít čas na individuální poznávání města či na oběd v některé z místních restaurací) – Premonstrátský klášter Louka (patřil po staletí k nejvýznamnějším klášterním komplexům střední Evropy a byl centrem vzdělanosti i umění. Mohl dokonce hrdě konkurovat nedalekému královskému městu Znojmu. Byl ale i místem, kde byly poprvé vypěstovány známé znojemské okurky, a v jeho zdech působilo mnoho předních osobností – např. vynálezce bleskosvodu Prokop Diviš nebo Šebestián Freytag z Čepiroh, vychovatel mladého Rudolfa II. Zajímavostí také je, že zdejší původní premonstrátská knihovna byla po zrušení kláštera za Josefínských reforem převezena do Prahy a dnes je světově proslulou Strahovskou knihovnou. Klášter byl založen už v roce 1190 znojemským knížetem Konrádem Ottou a jeho matkou Marií. Původně šlo o románskou stavbu; dodnes se v podzemí pod kostelem sv. Václava dochovala podzemní románská sloupová krypta. Později byl goticky a renesančně upravován. Dnešní vzhled získal až v období baroka, kdy byl koncem 17. století upraven kostel a vystavěna nová dvoupatrová prelatura. V první polovině 18. století vypracoval významný architekt J. L. Hildebrant plány velkorysé výstavby nového čtyřkřídlého konventu a kostela. Úpravy však začaly až v roce 1748 a z monumentálního barokního plánu se stihlo zrealizovat jen část – zhruba polovinu, která ale i tak ohromuje svou monumentálností) – Popice (návštěva rodného domu rakouského a amerického spisovatele Charlese Seasfielda (1793–1864) s expozicí o přírodě Národního parku Podyjí. Spisovatelovou obdivovatelkou byla například i Božena Němcová. Od rodného domu se vydáme na krátkou procházku na největší vřesoviště v Podyjí. Na vřesovišti stojí poutní kaple Panny Marie Bolestné, která byla postavena v letech 1815–1816 na místě, kde původně stála boží muka. Bývalo zde oblíbené poutní místo až do období po 2. světové válce, kdy bylo vysídleno německé obyvatelstvo, a kaple zpustla. Roku 1975 se dokonce zřítil krov a klenba s malbami F. Lederera, ale v roce 1993 byla kaple obnovena a nástěnné malby restauroval akad. malíř Milivoj Husák, jehož dílo budou Brňané znát např. z interiéru kaple Ducha svatého na brněnském biskupství, z kaple Masarykova onkologického ústavu v Brně či Modlitebny sboru Českobratrské církve evangelické v Brně-Husovicích) – Brno.

Vstupné cca 390 Kč (plné) / 300 Kč (snížené).

Odjezd od Janáčkova divadla v 7:30 hodin, návrat do 18:30 hodin.

Lektor: Mgr. Vlastimil Sochor